Promluva pana faráře Štorka

PROMLUVA PANA FARÁŘE ŠTORKA

Boháč, který hoduje a nádherně se strojí je v evangeliu beze jména. Nestará se o chudáka, hladového a nemocného, který na rozdíl od boháče jméno má. Tím se naznačuje, že pouhé hýření a žití v přepychu není samo o sobě ničím významným.

Nezájem o trpící je v podobenství o boháči a Lazarovi příkladem porušení povinnosti starat se o slabé lidi ve společnosti. Taková povinnost měla a má v křesťanství dlouhou tradici a je vždycky považována za neoddělitelnou součást křesťanského chování. Neznamená to však na druhé straně, že dobročinnost by směla být zneužívána k nečinnému životu a k zahálce. Vynucování darů, příspěvků a podpor, lehkomyslné přenášení zodpovědnosti za svou materiální existenci na ty, kdo pracují, nevytváří linii křesťanství.

Když Lazar zemřel, nebyl pravděpodobně ani honosně pohřben, alespoň v podobenství se o pohřbu nic nepraví. Zato se však říká, že andělé odnesli Lazara k Abrahamovi, tj. do blízkosti pariarchů při nebeské hostině. Boháči se dostalo pozemského pohřbu, avšak trápí se ve věčných mukách a věčném plameni. Situace se tedy obrátila: boháč si za života užíval, kdežto po smrti ho očekává utrpení. Lazar naopak se raduje s Abrahamem a patriarchy. V posmrtném životě zeje mezi peklem a shromážděním patriarchů, kam se Lazar dostal, nepřekonatelná propast, kterou nikdo nemůže přejít žádným směrem i kdyby chtěl.

V životě vezdejším je těžké napravit pět boháčových bratrů, kteří rovněž žijí v radovánkách a hýření a neřídí se Mojžíšovými přikázáními ani naučeními a radami proroků. Abraham tedy vzkazuje: „Neposlouchají-li (tvoji bratři) Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit ani kdyby někdo vstal z mrtvých“. Tím se zároveň říká, že dosud nikdo nevstal z mrtvých a nevydal svědectví ani posmrtném životě ani o hodnocení našich pozemských skutků. životě vezdejším je těžké napravit pět boháčových bratrů, kteří rovněž žijí v radovánkách a hýření a neřídí se Mojžíšovými přikázáními ani naučeními a radami proroků. Abraham tedy vzkazuje: „Neposlouchají-li (tvoji bratři) Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit ani kdyby někdo vstal z mrtvých“. Tím se zároveň říká, že dosud nikdo nevstal z mrtvých a nevydal svědectví ani posmrtném životě ani o hodnocení našich pozemských skutků.

Propast symbolizuje nemožnost změnit osud jak zatracených, tak i oněch vyvolených. O tom, jak vypadá posmrtný svět, nevíme dosud vůbec nic. Je pravděpodobné otázkou i to, co víme o samotném Bohu, o jeho účasti na lidských osudech, na kosmickém dění a o jeho soudech nad lidmi.

Zůstávají jen staré příběhy, o kterých máme přemýšlet.

Zpět