GALES Praha - Kázání na červen 2009

Fp 4,4-9

1. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!
2. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.
3. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
4. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
5. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.
6. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.

V apoštolských dobách neměli křesťané žádné ambice ovládnout svět a dokonce lze říci, že svému okolí pozorně naslouchali – alespoň právě k tomu je apoštol Pavel v listu Filipským vybízí: „Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ Pro apoštola je nepochybné, že okolní svět i při své problematičnosti je nositelem určitých pozitivních hodnot a norem, které stojí za to i křesťanům reflektovat.

Tato reflexe musí dokonce předcházet praktickému jednání a činům. Po ní však nezbytně následuje činění toho, co jsme přijali jako správné – a to již nehledě k tomu, že v některých pro nás zásadních etických otázkách se setkáme ve svém okolí s nejrůznějšími postoji, od velmi vstřícných až po veskrze odmítavé. V dnešním textu můžeme identifikovat několik nosných pilířů etického rozhodování.

„Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se.“ Bez opravdové a hluboce zakořeněné radosti ze života, která chce být předávána a sdílena, žádné etické rozhodování neobstojí. V tomto smyslu určitě není namístě spojovat etická témata jen s jakousi neveselou a skličující povinností. Každé naše etické rozhodování má být naopak proniknuto a neseno radostí.

„Vaše mírnost ať je známa všem lidem.“ Zde doporučovaná mírnost a ústupnost je v příkrém protikladu proti všemu, co je pravidlem ve světě politiky a byznysu; necháme-li se jimi vést, je to nepochybný signál pro naše okolí, že v křesťanské víře jde primárně o něco jiného než o politiku nebo o byznys.

„Netrapte se žádnou starostí“ – tento silný evangelijní motiv, známý už z Ježíšova horského kázání, může být ovšem pochopen zcela falešně. Proti jeho interpretaci jako výzvy k lehkomyslnému a zahálčivému životu by se jistě ohradil sám apoštol Pavel (kdo nepracuje, ať také nejí!); vážnější se může zdát jeho napětí s filosoficko-etickým diskurzem 20. století, podle nějž právě starost či péče je nosným principem bytí. Předpokládám ovšem, že se zde jedná o zcela odlišné téma a nahodilý souzvuk pojmů; od čeho nás chce Ježíš a potažmo Pavel osvobodit, je ustaranost a ztrápenost, které nás připravují o radost ze života. Nad touto ustaraností vítězí modlitba nesená duchem vděčnosti. „V každé modlitbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“

Jak je tomu ale s prosbami a žádostmi v našich modlitbách? Copak vševědoucí Bůh stojí o to, abychom jej informovali o svých potřebách? To by bylo na první pohled v křiklavém rozporu s výše citovaným horským kázáním: copak náš Otec neví, co potřebujeme, dříve než ho prosíme? Tak se tomu alespoň odedávna věřilo. Je však současně důležité se s Bohem ve své potřebnosti setkat, neuzavřít se ve svých potřebách do svého vlastního světa, ale otevřeně je přiznat a vyslovit před Bohem a snad i před druhými.

„Pokoj Boží převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Uprostřed znepokojivých zpráv ze světa a nesnadných okolností ve vlastním životě může být někdy těžké zůstat takzvaně „v pohodě“; přitom však si snad aspoň občas můžeme připustit, že Boží pokoj všechny takové dotěrné myšlenky převyšuje; vítězí nad nimi; ano, snad je do značné míry iracionální, ale bez špetky iracionální radosti a pokoje bychom v životě utrápili sami sebe a nejspíš i všechny své blízké. A tak uprostřed všech životních okolností, příznivých i nepříznivých – radujte se v Pánu vždycky, a pokoj Boží ať zůstává s vámi.

Bože, dej nám sílu změnit to, co změnit lze, přijmout to, co změnit nelze, a moudrost mezi obojím rozlišit. Dej nám odvahu přestat se vzpírat proti ostnům a svou energii napřít tam, kde je jí více zapotřebí. Veď nás svým Duchem, když hledáme potřebné v tomto světě, ke kterým jsi nás poslal. Pane, smiluj se. Amen.